---

Pěkně jsi to napsal strejdo ;)! Ani jsem nějak neměl včera sílu se tak rozepisovat. Vždycky se rád projedu na mašině, ale prioritou to není. Ráďa roste jako z vody (dnes je mu přesně půl roku), jeho narozením se mi otevřela další životní role a nechci v ní dostat padáka, naopak si ji užívám.
S Oldou (frájou co se mi dostal pod kůži a je i pro mě dobrým kámošem) se taky občas nesejdeme, ale nebrečíme kvůli tomu a nic si nevyčítáme, nejsme ženský :@. A když nám to vyjde, užijem si i když cesta není zrovna úplně off či podle představ. To samé mám i s jinými kolegy tady i mimo tento web.
Přijde mi, že tohle vysvětluju naší malé Anetce a ne dospělýmu chlapoj co by měl o životě něco vědět..*helpless*. Štvou mě slova, jako že se mi nechtělo..kua chce se mi každej den a chce se mi i když zrovna dělám něco jinýho, nebo když jezdit nemůžu, ale život není jen o ježdění i když ježdění je pro mne kořením života asi jako sex, který taky nelze vynutit. Při jízdě na mašině mě přestane bolet hlava, zahodím splíny, rozzáří se mi oči, dodá mi to energii, zvedne náladu, rozechvěje něco v břiše jako při prvním randeti a zmordování z jízdy na mašině dokonce snáším nejlíp. Miluju to, ale i jiné věci co život chlapoj může dát...
Je moc fajn jezdit ve větší skupině a o tom, že se jen vezeme a nemusíme koukat do navigace ani nepíšu..! Když mám jezdit první já a hlídat trasu, nejsem tak zdatný, bloudím, někdy mi trvá než tu správnou cestu, ale je to výzva. Jsem vděčný za naučení s Androzicem, s ním je naše lítání ještě lepší *tup*. Nejsme malý holky a ještě neumíráme, tak se sejdem zase až nám to vyjde a v sestavě jaká zrovna bude..B).